|
|
|
|
© by Milan OK2STM |
|
Hudební soubory:
|
Média: Dobré ráno s Českou televizí, ČT2 2009 Moravská televize, MTV 2007 Festival Lomnické kulturní léto, CZ 2007
Rozhovor s Petrem Zámečníkem KAM v Brně, září 2007, 51. ročník
„Jsem duchovním potomkem obyvatel Buenos Aires…!“
Alespoň to o sobě říká akordeonista Petr Zámečník. Je
brněnský rodák, vystudoval na konzervatoři v Plzni akordeon a už čtrnáct
let se věnuje argentinskému tangu. Jeho jméno můžeme najít v mezinárodní
personální encyklopedii osobností uměleckého života „Who is Who“ v České
republice. Proč jste nezvolil koncertní kariéru? A proč ano? Akordeon byl vždy spojen především
s taneční a jazzovou hudbou. Až profesor Koryčan z akordeonu udělal
v Brně koncertní nástroj. Hráli jsme na konzervatoři transkripce barokní
varhanní hudby a postupně začali pro akordeon psát soudobí autoři jako
Petr Fiala, Jiří Matys, Jindřich Feld nebo Václav Trojan. Mezitím je
vakuum. A proč jste si vybral tango? Jsem přesvědčen, že každý máme zakódovanou
příslušnost k nějaké kultuře. I když jsem se narodil na Moravě, našel
jsem své hudební vyjádření v argentinském tangu. Správnost výběru mi
potvrdila moje cesta po Jižní Americe, kde jsem měl pocit, že jsem doma
mezi svými. Zejména v Argentině a Uruguay se ještě pořád hraje na
bandoneon, to je v podstatě varianta evropského akordeonu s průzračným,
až křišťálovým zvukem. Dokáží na tom vyloudit neuvěřitelně tklivé a
nostalgické tóny. Je možné se v této oblasti uživit?
Nestěžuji si. Za čtrnáct let jsem si vybudoval kontakty a hraji od
koncertních síní přes festivaly až po kluby. Většinou ne sám, spolu
s violoncellistkou, paní Pavlou Jahodovou a perkusionistou Lukášem
Krejčím, tvoříme Trio Milonguero, samozřejmostí jsou i tanečníci. Tango je
záležitost skupiny, melodika je melancholická a tklivá, ale pod ní tepe
rytmus tvrdého a tragického života. Dnes nás už pořadatelé zvou sami,
třeba na festivaly v Berlíně, Stockholmu, Bruselu, Sofii,
Budapešti….Spolupracuji na projektech Filharmonie Brno a Filharmonie B.
Martinů Zlín spolu s dirigentem Milošem Machkem. Pořád je co dělat.
A do jiných hudebních oblastí se nepouštíte?
Akordeon je typický pro Paříž… No ano, francouzské šansony! S Janou Musilovou a
Filharmonií Brno máme šansonový pořad a ona je dělá famózně… A Vaše nejhezčí zážitky? Asi vystoupení na argentinském velvyslanectví. Ptali
se nás, kterým letadlem jsme z Buenos Aires přiletěli. Nechtěli věřit,
že jsme Brňáci. Nebo festival v Drážďanech. Tam jsem rozplakal
argentinského tanečníka – tedy dojetím z toho, jak jsem mu tango dokázal
zahrát. A taky letošní křest CD v Křišťálovém sále Staré radnice v Brně.
Jmenuje se Tango Porteño a je to projekt, který jsem dělal v souboru
Instrumental Tandem s kytaristou Liborem Janečkem, kde hrajeme skladby
Astora Piazzolly, Luise di Mattea, Maxima Diego Pujola a dalších. A
samozřejme pobyt v Jižní Americe, Peru, Bolivii, Chile… A co to Buenos Aires? Tak to je můj sen a ten na mne pořád ještě čeká. Snad
se tam někdy podívám a snad i tam budu hrát… Splnění všech snů přeje a za rozhovor
děkuje
Karla Hofmannová |
